Tvořivostní aktivity
Z Herka
Rozvoj tvořivosti je jedním z hlavních, i když často skrytých, výsledků akcí v přírodě. K tvořivosti vedeme účastníky v podstatě neustále. Stavíme je před problémy a oni je musí tvořivým způsobem řešit. Kromě toho zařazujeme také tvořivost v čiré formě -- tvořivý přístup pak není "jen" cestou k dosažení výsledku, ale vlastní tvoření je tím hlavním smyslem. Myšlenka "není důležitý výsledek, ale proces" by měla být přítomna v pozadí všech uváděných tvořivých aktivit. Není nutné, aby byla vyřčena nahlas, ale měla by plynout z toho, jak program uvádíme.
Kromě toho, že tvoření je většinou zajímavé, poučné a často zábavné, má i další přínosy. Tvorba je jednou z krásných forem seberealizace a přispívá tak k naplnění jedné ze základních životních potřeb. Při tvoření se zapojuje zejména pravá hemisféra mozku, což je nutno považovat za záslužné, protože současný svět klade důraz hlavně na tu levou.
Na akcích často využíváme skupinového tvoření. To je samo o sobě pro mnoho účastníků také poměrně zajímavým zážitkem, protože v našem současném školství není práce ve skupinách příliš podporována. Při společné tvorbě musí účastníci více než při jiných aktivitách dobře naslouchat druhým, hledat kompromisy a tolerovat jiné názory.
Téměř všechny tvořivostní aktivity lze provádět s velmi širokým věkovým rozmezím účastníků. Náročnost není ani tak otázkou složitosti postupu, ale spíš volností zadání. Čím je zadání volnější, tím větší nároky klade na samostatnost a iniciativu účastníků a tím je složitější. I s malými dětmi lze zvládnout poměrně složité postupy, pokud jim krok od kroku říkáme, co mají dělat. Na druhou stranu zadání "připravte nějaké divadelní představení" je velmi náročné i pro zkušenou skupinu vysokoškoláků.
Stejně jako u ostatních typů programů, je při uvádění tvořivostních aktivit velmi důležitá motivace. Motivace k tvorbě má však svá specifika. Důležitá je zejména vhodná atmosféra. Na tento aspekt je nutno myslet při sestavování scénáře (těžko se bude uvádět básnický pořad po recesní honičce). Motivace by měla mít inspirativní charakter. Často stačí účastníkům předvést hotový výrobek. V případě složitějších postupů můžeme přednést krátkou přednášku o dané technice. V každém případě by měl účastník po motivaci mít pocit \uv{to si chci zkusit}.
Dalším důležitým prvkem je prostředí, ve kterém aktivita probíhá. Dle typu aktivity dobře zvážíme, zda je lepší, aby účastníci tvořili ve volné přírodě či v uzavřené místnosti, zda by měli být všichni pohromadě nebo zda bude lepší, když si každý najde své klidné místo. Prostředí by mělo být příjemné a účastníci by měli mít naplněny základní potřeby (teplo, sytost), aby se mohli naplno soustředit na vlastní tvorbu. Vhodná hudba na pozadí je vítána.
Ošemetným prvkem tvořivostních aktivit je čas. Je náročné dobře odhadnout, jak dlouho bude tvorba trvat. Dobrá je samozřejmě předchozí zkušenost s daným typem aktivity, případně si ji alespoň vyzkoušíme na sobě (hotový výrobek se nám bude hodit pro inspiraci účastníků). Je dobré na začátku ohlásit čas, který mají účastníci k dispozici a ve scénáři počítat s půlhodinovou rezervou (tvořivostní aktivity mají chronickou vlastnost se protahovat). V průběhu programu pak pravidelně obcházíme účastníky, zjišťujeme, jak jsou na tom a citlivě je upozorňujeme na zbývající čas.
Je jasné, že tvorbu není dobré pojímat soutěživě. Přesto (nebo možná spíš proto) je závěr} velmi důležitý. Většinou probíhá formou výstavy či inscenace hotových výtvorů. Dbáme na dobré provedení závěru --- stylizujeme se do role odborných komentátorů, uspořádáme drobný "raut" před zahájením výstavy a podobně. Hodnocení by mělo být pozitivní, případná kritika konstruktivní.
Tvořivostní aktivita může být též součástí většího programového bloku. Například při malostrukturovaných hrách si hráči mohou vyrábět kostýmy. Konstrukční tvorba je často součástí soutěživé hry, při kterých se dále využívají hotové výrobky.
Poněkud technickou částí tvořivostních aktivit, na kterou se snadno zapomíná, je následný úklid. Jedná se jednak o úklid použitých pomůcek, případně prostředí. To může vzít docela dost času a je potřeba na to pamatovat při sestavování scénáře. Druhou stránkou úklidu je \uv{zpracování} hotových výrobků. Často se stává, že hotové výrobky se povalují i několik dní po okolí (např. v místě bývalé výstavky). Nejen, že tak vzniká nepořádek, ale je to znevážení snahy účastníků. Dbejme tedy na to, aby výrobky byly buď včas rozebrány nebo vhodným způsobem \uv{odstraněny}.
Zbytek této části poskytuje stručný přehled námětů na tvořivostní aktivity. Aktivity jsou rozděleny do tří celků: nehmotná tvorba (duševní tvorba uměleckého charakteru), rukodělné práce (manuální tvorba uměleckého charakteru) a konstrukční tvorba (manuální tvorba, při které nejde ani tak o umělecký dojem jako spíše o šikovnost).
Obsah |
Nehmotná tvorba
Nehmotnou tvorbou je myšlena aktivita, jejímž výsledkem není materiální výrobek, ale spíše dílo vhodné k uvádění, inscenaci. Dle toho také přistupujeme k závěrečné části programu. Prostředí, ve kterém budou účastníci prezentovat své výtvory, by mělo být hodno jejich snahy. Divadlo lze samozřejmě hrát na volné louce, ale třeba jen náznak opony přidá aktivitě na opravdovosti. Minimálně čas, který mají účastníci k dispozici na vlastní tvorbu, je vhodnou příležitostí pro instruktory k připravení závěrečné scény (pokud ovšem sami netvoří).
Tento druh tvorby je vhodnější spíše pro dospívající a dospělé. Mladší děti jsou schopné pouze inscenovat, ale ne vymýšlet. Nehmotná tvorba je poměrně psychicky náročná. Na to je potřeba myslet při sestavování scénáře --- účastníci nesmí být příliš unavení, jinak nic nevymyslí (vymýšlnení divadla těsně po intenzivním tříhodinovém závodě není dobrým tahem). Na druhou stranu, když jsou účastníci příliš nevyběhaní, tak to také není dobré, protože jsou pak příliš neklidní.
Divadlo
Klasické divadlo, stínové divadlo, pantomima, loutkové divadlo, fotodivadlo, natáčení filmu, nahrávání kazety.
Je dobré účastníkům do začátku vždy něco zadat, aby se měli čeho chytnout. Zadáváme konkrétní námět, žánr, období, autora. Součástí přípravy divadla je často i výroba kostýmů a příprava rekvizit. Je potřeba s tím počítat a vyhradit dostatek času. Divadlo inscenujeme buď pro sebe navzájem (jednotlivé skupinky se střídají v rolích herců a diváků) nebo hrajeme i pro veřejnost (např. na návsi nejbližší vesnice).
Literatura
Psaní povídek, reportáží, básní. Týmová výroba novin, komiksů.
Zde je velmi důležité provedení závěru. Účastníci jsou většinou vedeni k prezentaci svých děl. Pro mnoho účastníků to může být poprvé v životě, kdy by měli prezentovat svoji literární tvorbu před větší skupinou a může to být pro ně dosti psychicky náročné. Je důležité snažit se o (psychicky) příjemné a důvěrné prostředí a nikoho nenutit. S vytvořených děl je možné udělat sbírku, kterou po skončení akce vytiskneme, nakopírujeme a rozešleme účastníkům v závěrečném dopise.
Hudba
Zpěv kánonů, nacvičování a přednes složitějšího hudebního kusu, koncert (recesní; přírodní, na improvizované nástroje; jako reálný).
Rukodělné práce
U tohoto typu tvorby je většinou jasně dán postup, jak vyrobit určitý výrobek. Jde tedy zejména o provedení a o umělecké ztvárnění. Tvorba probíhá většinou individuálně. Uvádějící instruktor by měl postup výroby dobře ovládat, měl by ho být schopen jasně vysvětlit a po celou dobu by měl být účastníkům po ruce, aby jim mohl radit. Pokud je to jen trochu možné, ukážeme na začátku účastníkům hotový výrobek. U složitějších postupů je vhodné, když postupu znalý instruktor pracuje souběžně s účastníky a názorně tak ilustruje jednotlivé kroky. Závěrem rukodělných prací je typicky výstavka hotových výrobků.
Malování
Techniky:
- pastelky
- vodovky, temprery
- barvy na sklo, na keramiku, na textil
- akvarel a jiné speciální barvy speciální barvy
- tužka, uhel
- kaligrafie
- tuž a kanagon
Provedení:
- klasicky rukou
- malování pusou, nohama, levou rukou
- kolektivní malování na velký formát
Náměty:
- malování výjevů z průběhu akce
- příroda, objekty v okolí
- malování vzorů (například vzory různých národů, civilizací)
- malování dle příběhu, legendy
- výroba pohlednic
- malovací hry, např.:
- Portrét -- úkolem je dle zadaných vlastností nakreslit portrét, hráči pak hádají, který popis patří ke kterému portrétu.
- Tádžmahál -- hráči se snaží namalovat různé pocity a po té se opět snaží určit souvislosti.
Řemesla
Kožedělné práce, drátkování, keramika, odlévání z kovu, tepání, ruční papír, košíkářství, vyřezávání, soustružení.
Řemesla jsou poměrně náročná na materiál a na zkušenosti. Lepší je neexperimentovat a uvádět jen to, v čem se vyznáme, dobře to ovládáme a máme k tomu potřebné vybavení.
Výrobky z papíru
Origami, lampiónky, kašírované masky, mozaiky, koláže, horkovzdušný balón, draci.
Osobní zkušenost je výhodou, ale lze postupovat i dle návodu. Ty lze nalézt ve specializaovaných knížkách.
Přírodniny
Vhodné materiály:
- dřevo (nejlépe je obstarat nějaké měkčí, například lípu, břízu, olši, topol)
- kůra
- kaštany, žaludy, šípky a další plody
- proutí, rákos, sláma, obilí
- rostliny, mech
- vosk (včelí)
Náměty:
- vyřezávání amuletů, "šperků", lodiček
- pletení -- pomlázky, košíky
- zvířátka
- vodní mlýny
- slaměnné výrobky
- svíčky
- pochodně
- domečky z mechu a kůry
- lampiónky
- Land art
Textil
Batikování, africká batika (pomocí hlíny), barvení přírodními barvivy, tisk na trička, tkaní, výroba hadrových figurek.
Speciality
Další rukodělné práce, které se nehodí do žádné z předchozích kategorií:
- sádrové masky -- namáčenými kousky sádrových obvazů postupně pokrýváme obličej, necháme ztvrdnout, sundáme
- sochaření z Ytongu -- do sádrokartonu se dá snadno tesat i pomocí hřebíku.
- mandaly -- obarvíme písek a mandaly sypeme, případně lze též malovat
- odpadové umění -- výrobky z PET láhví, děravých ponožek, prázdných obalů, \ldots
- perníčky
- sněhové sochy
- bramborová tiskátka
- ozdobné uzly, turbánky
Konstrukční tvorba
U konstrukční tvorby, stejně jako u rukodělných prací, něco manuálně vyrábíme. V tomto případě však není postup jednoznačně dán. Nejde tedy ani tak o umělecké ztvárnění, ale spíše o funkčnost a o to vymyslet, jak výrobek vyrobit. Tvorba probíhá většinou týmově.
- výroba hlavolamů, deskových her
- výroba pastí
- ptačí budky
- píšťalka
- sauna
- sluneční hodiny
Některé výrobky lze též použít soutěživě. Na závěr místo výstavy můžeme uspořádat soutěž, ve které se hotové výrobky využívají:
- výroba zbraní (luk, kuš, prak, oštěp, katapult) --- soutěží se v praktickém použití vyrobených zbraní (střelba na cíl)
- výroba dopravních prostředků (koloběžka, saně, nosítka, vor či jiné plavidlo) --- závod na vyrobeném prostředku (jeden z týmu jede, ostatní pomáhají)
- věž --- soutěží se o nejvyšší věž splňující předepsaná kritéria (např. musí unést dostatečnou zátěž)
- improvizovaný batoh z větví --- soutěží se v přenosu nákladu
