Reflexe
Z Herka
Toto je dlouhý článek o Reflexi, (z historických důvodů) tu máme ještě stručnou verzi.
Reflexe = review, rozbor, zpětná vazba, ...
Na úvod: Jedním z hlavních rozdílů mezi rekreačním (zábavným) a výchovným užitím her a programů leží v reflexi. Kurs díky ní dostává důležitou výchovnou a vzdělávací dimenzi. Reflexe by měla proto být pevnou součástí (fází) každé hry či programu.
Obsah |
Co je to reflexe?
- proces zpracování údajů s přihlédnutím k tomu, co se už událo.
- řízený proces hodnocení programu nebo hry, který využívá zpětnovazebních informací k hledání širších souvislostí a významů - spojených či vyvolaných programem, hrou v jednotlivcích či ve skupině,
- učí nás vidět naše jednání a jeho působení prostřednictvím jednotlivých prožitků a zkušeností - vede nás k tomu, abychom se z nich naučili co nejvíce,
- je příležitostí, jak si v uvolněné atmosféře vyměnit názory s lidmi, kteří mají obdobné prožitky z programu, hry jako my.
Charakteristiku a funkci reflexe odvozujeme z průběhu sebezkušenostního učení:
Po absolvování určité činnosti (hry, programu, kursu) se ohlížíme zpět, abychom hledali souvislosti mezi výsledkem akce a činností jednotlivců i celé skupiny. Srovnáváme své prožitky (emoce) s prožitky a zkušenostmi jiných členů skupiny. Zpřesňujeme význam prožitků a zatřiďujeme je do souvislostí a vytváříme z nich zkušenosti - individuální či skupinové. V dalším kroku se díváme dopředu a ukazujeme, jak lze nabyté zkušenosti využít k dalšímu jednání jednotlivce či skupiny. Tážeme se po možném transferu, přenosu do běžného života. S novou úrovní poznatků a zkušeností přistupujeme k dalším aktivitám.
Skupina tedy postupně zjišťuje jaká rozhodnutí byla v průběhu hry učiněná a kým, kdo měl jakou myšlenku, které nebyla během hry vyjádřená nebo ji nikdo neslyšel či jí nevěnoval dostatečnou pozornost. To, že se prožitky ze hry vyjadřují nahlas, mívá pro skupinu a pro jednotlivce obrovský význam.
Provádění reflexe patří k nejobtížnějším dovednostem. Dobře provedená reflexe může vytěžit mnoho užitečného i ze špatně provedené (či účastníky nepřijaté) hry.
Reflexe a určení jejího pevného místa v programu patří ke každému kursu, který využívá hru, program k výchovným cílům.
Úrovně reflexe
- dynamika skupiny, dění v celé skupině - společné sdílení a sdělování prožitků, společné hledání toho, co jsme se od sebe vzájemně naučili - nastolujeme otázky důvěry, podpory, rušivého chování, tlaku skupiny, tvorba různých klik a jejich role...
- dynamika meziosobních vztahů jednotlivých členů skupiny - diskuse o projevených emocích ve skupině i mimo ní: uznávání, důvěra, bezpečnost, negativismus, strach z hodnocení... tato úroveň bývá přechodem k např.terapii.
- osobní (až intimní) rovina pocitů jednotlivců - diskuse o emocích z osobní roviny. Zde doporučujeme maximální citlivost a dobrovolnost veřejného sdělování úrovně osobních prožitků - s ohledem na věk účastníků a jejich konkrétní stav psychické odolnosti, délku a cíle akce, na vyspělost skupiny a naše zkušenosti s reflexí.... a na podmínky:
Podmínky pro zdárný průběh reflexe
Podmínky, ve kterých reflexe probíhá jsou součástí reflexe. Věnujme jim stejnou pozornost jako obsahové náplni úvodů a otázek.
Čas
- Reflexe by měla proběhnout zpravidla bezprostředně po hodnocené činnosti - ihned vždy, pokud výrazně změní emoční bilanci jednotlivců či skupiny.
- Pro výměnu prožitků musíme mít dostatek času i vhodnou denní dobu.
- Délka se řídí s ohledem na cíle, věk účastníků, předcházející zkušenosti s aktivitou - s jejím významem.
Místo a organizace skupiny
- Účastníci vždy musí mít možnost se plně soustředit a vzájemně slyšet - nepohodlí, únava, hlad či zima... dokáží znemožnit abstraktní myšlení a uvědomování si vlastních pocitů. Někdy je lepší reflexi vzhledem k náladě výrazně zkrátit, jindy naopak.
- Naše diskuse vždy vyžaduje příjemné, klidné a bezpečné prostředí, intimitu a uzavřenost..
- Všichni mají stále na sebe vzájemně dobře vidět.
- Nejvýhodnější je kruh.
Připravenost vedoucího reflexe
- Stanovíme si dopředu cíle diskuse.
- Tyto cíle stále porovnáváme a citlivě aktualizujeme s vývojem diskuse.
- Známe detailně průběh hodnocené aktivity - hráče, situace, zvraty, události, atmosféru...
- Pokud nemáme dostatek zkušeností s vedením, připravíme si dopředu i okruhy otázek.
- Neustále soustředěně pozorujeme průběh a všímáme si toho, co bylo i co nebylo řečeno.
- Věnujeme pozornost tomu, kdo hovoří a vnímáme i ty, kdo nehovoří - získáváme informace ze slov, tónu, rytmu .. i z řeči těla. Jinak je jeho povinností během diskuse být zticha a "držet se na uzdě".
Pravidla vedení reflexe
Role vedoucího
Role vedoucího rozboru nespočívá především ve stálém řízení diskuse, ale hlavně:
- Podporuje a stimuluje vyjadřování názorů a v povzbuzuje výměnu prožitků a zkušeností.
- Snaží se, aby každý pochopil svoji roli a odpovědnost za průběh kvalitního hodnocení. Snaží se prosadit názor, že každý má odpovědnost přispět do diskuse svými názory, aby podpořil průběh skupinového učení.
- Dbá, aby se účastníci diskuse cítili příjemně - vytváří klima důvěry a porozumění.
- Formuluje základní normy a pravidla chování a komunikace
- soustřeďujeme se na diskusi o vztazích, problémech a projevech nesouhlasu.
- respektujeme při tom právo každého se diskuse neúčastnit.
- respektujeme osobnost každého účastníka a podporujeme jeho sebevědomí a sebedůvěru.
- sdělení by měla být konstruktivní a využitelná pro všechny.
- nediskutujeme o traumatech a vážných problémech jednotlivců bez jejich souhlasu.
- V reflexi nefiguruje jako expert na odpovídání otázek - vyhýbá se častému udílení chytrých rad jak se chovat a žít.
- Závěrečná hodnocení orientuje k budoucí činnosti - možný přenos herních zkušeností do osobního života...
V průběhu diskuse je vždy třeba nechat dostatečný čas na přemýšlení a odpověď - nechejte znít ticho.
Volba otázek
Můžeme někdy hledání vhodných otázek a témat pro diskusi přirovnat k chytání ryb - rybníkem jsou všechny prožitky. Vyvarujme se otázek, na které se odpovídá jen "ano" či "ne" - volíme raději tzv. otevřené otázky: "Jak se vám plavalo ?" (Když vidíme, že někdo reaguje, házíme tam "háček".) Chytáme odpověď: "Moc mne to nebavilo." A to si žádá vysvětlení: "Proč ti to tak připadalo ?"... atd. Dáváme tak šanci rozproudit diskusi a dovést hráče k soustředěnějšímu uvažování.
Není možné vypracovat seznamy otázek, které by postihly rozmanitost vztahů, pocitů, emocí, nápadů... vznikajících při každé činnosti. Lze však uvést některé okruhy, které souvisejí s cíli jednotlivých programů, her... a o kterých je třeba diskutovat:
- Důvěra a podpora při plnění úkolů. Sebedůvěra.
- Úroveň a efektivita komunikace, její stoupající nebo klesající kvalita.
- Proces skupinového rozhodování - jak probíhal, spokojenost s ním a hledání dalších cest.
- Spolupráce ve skupině. Soudržnost. Efektivita a úroveň plánování.
- Jakým způsobem se přijímalo řešení. Kdo přišel s nápadem.
- Jakým způsobem se uplatňovaly vedoucí role. Kdo se projevil jako vůdčí typ. Jaký měl vztah k názorům jiných.
- Kdo a jak se podílel na činnosti skupiny.
- Jaké bylo postavení jednotlivců ve skupině. Respektování individuálních rozdílů.
A některé typy často používaných otázek:
- Jak hodnotíte hru ? Co se vám podařilo ?
- Pracovali jste společně jako skupina ?
- Udělali jste něco, na co můžete být hrdí ?
- Prožili jste pocit strachu ?
- Pomohl vám někdo zdolat překážku nebo udělat rozhodující krok ?
- Proč si myslíte, že byla hra zařazena ?
- Co jste se dozvěděli o sobě a o svých schopnostech ?
- Získali jste nějaké nové dovednosti a znalosti ?
- Co jste se dozvěděli o druhých hráčích ?
- Jak hodnotíte spolupráci a podporu ve skupině ?
- Co byste udělali jinak, kdybyste hru hráli znovu ?
- Můžete získané zkušenosti použít někde jinde ?
Alternativní formy reflexe
Diskusní formy reflexe doplňují nebo někdy nahrazují další způsoby zpětné vazby, opírající se o herní či tvůrčí postupy - např. speciální hry, dotazníky, dramatizace, výtvarné zpracování, vyprávění či psaní příběhu.. škály hodnocení s mnoha variacemi, míru spokojenosti lze vyjádřit pohybem končetin či výrazem obličeje...
Rozbor se může uskutečnit s celou skupinou najednou nebo po skupinách či ve dvojicích...
Poznámky
- Pocity nelze dělit na správné či nesprávné - každý z nich může být cenným zdrojem poučení - zaměřujeme se nejen na negativní stránky, ale i (především) na kladné.
- Cílem je vždy snaha pomoci !!!
- Zaměřujeme se jen na to, co může účastník změnit.
- Reflexi vždy končíme pozitivně !!!
- Autor zde, dle mého názoru, poněkud nešťastně kombinuje a zaměňuje pojmy reflexe a zpětná vazba. --Jan Daniel 23:07, 23. 1. 2007 (CET)
- O reflexi více v knize Eva Reitmayerová, Věra Broumová: Cílená zpětná vazba, Portál 2007, http://obchod.portal.cz/produkt/cilena-zpetna-vazba/
