Pravidla

Z Herka

Vše se má dělat, jak nejjednodušeji to jde, ale ne jednodušeji. (A. Einstein)

Základních rady týkající se vysvětlování pravidel:

• Pravidla nesmí být vysvětlována pod časovým tlakem.

• Pokud hru uvádí více lidí, je třeba si rozmyslet kdo říká pravidla (jakou jejich část) a hlavně si neskákat do řeči.

• Připravit si (alespoň v hlavě, nejlépe však na papír) logickou strukturu řeči. V případě, že pravidla jsou komplikovaná, nacvičit si je na nečisto.

• Mluvit nahlas, srozumitelně, směrem k posluchačům. Udržovat si pozornost a ticho.

• Držet se přirovnání z motivace, pokud to nepovede k nesrozumitelnosti.

• Postupovat od obecných principů k detailům (příp. chronologicky).

• Nenechat se odvést z připravené struktury případnými dotazy. Nejlépe je odložit na konec.

• Neodpovídat na dotazy typu: "A můžu tohle a tamto...?"

• Dávat pozor, ať není vyzrazeno něco, na co by měli hráči přijít sami v průběhu hry.

• Zopakovat klíčové informace. Zkontrolovat, zda si hráči zapamatovali klíčové informace.

• Pokud není řečeno jinak, nesluší se měnit pravidla během hry, může to diskriminovat některé týmy.

• Zvolit jeden z principů "Co není zakázáno je povoleno" nebo "Co není povoleno je zakázáno" a dát jasně najevo, který platí.

• Říct správné množství informace. Právě to, co je nutné k tomu, aby účastníci mohli hru hrát. Pokud jsou pravidla složitá, účastníci si je stejně přesně nezapamatují a stejně bude potřeba jít pomocné rozhodčí v terénu, kteří je budou kontrolovat a připomínat. Zbytečné rozebírání detailů pouze zamlží základní principy hry a způsobí vyšumění motivace.

• Je vhodné, aby byli hráči rozděleni do družstev před vysvětlováním pravidel. Míň panikaří, když jim něco není úplně jasné, na druhé straně potom během vysvětlování pravidel už řeší strategii.

Výše uvedené rady předpokládají, že celá pravidla jsou účastníkům vysvětlena slovně před začátkem hry. Máme však více možností. Vysvětlování pravidel může být doplněno hranými ukázkami a názornými nákresy. Složitější pravidla mohou hráči dostat vytištěná. Účastníci se na počátku mohou dovědět jen část pravidel, zbytek se postupně dovídají při hře. Případně jeden člen každého družstva je dopředu podrobně instruován, ostatní dostanou jen základní informace (vhodné pro zvýraznění outsiderů).

Jedním z důležitých bodů při vysvětlování pravidel je vymezení herního území. Nejjednoznačnějším, ale také nejzdlouhavějším způsobem je obejití území s celou skupinou. V případě, že hráči okolí dobře znají, je možné území vymezit pomocí známých cest a jiných význačných přírodních i umělých objektů. Další možností je území vyfáborkovat. U některých her, kdy je ve vlastním zájmu hráčů udržovat se v centru dění, není potřeba hrací území přesně specifikovat a stačí podat jen zevrubný popis.

Pokud je to nutné, poučíme účastníky náležitě o bezpečnosti (typicky u her obsahujících lanové překážky). U her, které probíhají v orientačně náročných podmínkách či v noci, je potřeba domluvit vhodný způsob chování při zbloudění.

Dalším důležitým bodem je časový limit. Většinou je vhodné hru ukončit v nejlepším. Ve chvíli, kdy se již rozjela do celé své krásy, ale ještě nezačala nudit. Odhadnout dopředu, kdy tento okamžik nastane, je velmi náročné. U některých her (např. hry se strategickými prvky) je nutné zveřejnit časový limit dopředu, aby s ním mohli účastníci kalkulovat při volbě strategie. Pokud to však nutné není, vyhýbejme se tomu a zvolme časový limit až dle aktuálního průběhu hry. V každém případě je vhodné konec odpočítávat, tj. oznámit 10 minut do konce, 5 minut do konce, atd. V~případě, že to nikomu neuškodí a hře to pomůže, není nic špatného na tom, když čas bude v našich rukách mírně elastický.

U her, u kterých se hodnotí jak kvalita dosaženého výkonu tak i čas, můžeme použít následující časové omezení. Ve chvíli, kdy první držstvo bude spokojeno se svým výkonem, oznámí "konec". Od této chvíle toto družstvo již aktivně nehraje a ostatní mají posledních pět minut na dokončení. Tento princip má tendenci samovolně určit optimální délku hry.