Příprava akce
Z Herka
Tato část se zabývá záležitostmi týkajícími se přípravy a plánování akce jako celku. Nejdříve probereme obecné záležitosti týkající se dramaturgie, základních fází akce a scénáře akce.
Obsah |
Dramaturgie
Vše co můžeme, je lidi inspirovat. (Motto Instruktorů Brno)
V literatuře lze najít stovky různých her a programů. Není tedy problém akci nějak naplnit. Ovšem pokud chceme vytvořit akci zajímavou a pro účastníky přínosnou, nemůže se spokojit s nahodilým výběrem aktivit. Je potřeba vybrat programy tak, aby do sebe zapadaly, vhodně navazovaly a přitom, aby se vzájemně doplňovaly. Aby namáhaly tělo i ducha, levou i pravou hemisféru. Aby vedly ke smíchu i k zamyšlení. Je potřeba poskládat je do správné posloupnosti, aby akce měla rytmus, spád a gradaci. Je potřeba z nich poskládat vyleštěný krystal a ne slepenec. Tomuto umění se ne nadarmo říká dramaturgie. A protože se opravdu do značné míry jedná o umění, těžko dramturgii shrnout do série rad a pouček. Je třeba zkoušet, dívat se a učit se z chyb. Výborným úvodem do problematiky je kniha "Prázdiny se šlehačkou" (viz. Literatura). Zde si neodpustíme jen několik základních poznámek.
Dramaturgie je zejména o tom, jak využít holistického principu "celek víc než součet částí". Celkový účinek akce může být, pokud jsou programy dobře vybrány a poskládány, výrazně větší, než součet účinků jednotlivých programů.
Cíl, záměr akce
Prvním krokem při plánování akce je určení cíle akce. Co od ní očekáváme? Co by měla akce účastníkům přinést? Co by si z ní měli odnést? Název "cíl akce" možná zní poněkud vznešeně a mohl by leckterého instruktorského adepta odradit hned na začátku. Nelekejme se. Cílem akce může být klidně i "zajímavé a pestré prožití prázdin" či "zdokonalení v práci se sekerou". Jde hlavně o to, ujasnit si, co vlastně chceme. A nechtít toho příliš mnoho současně.
Dále si musíme ujasnit, pro koho akci děláme. Čím konkrétnější představu o budoucích účastnících máme, tím lépe. Je důležité uvažovat nejen o věku, ale i o "profilu" účastníků. Jinak je potřeba přistupovat k programu pro filosofy a jinak pro matematiky.
Pestrost a vyváženost
Důležitým prvkem je již zmíněná pestrost. Střídejme pohyb a myšlení, napětí a uvolnění, vážno a recesi, logické myšlení a uměleckou tvorbu. Neznamená to, že by vždy od všeho mělo být úplně stejně. Mělo by toho být vyváženě. Pestrý a vyvážený program je nejen zajímavější, ale také lépe naplňuje cíle uvedené v první kapitole. A v neposlední řadě, pestrý program umožní, aby si každý přišel na své, aby každý měl možnost něco nového se naučit, ale také v něčem vyniknout. A to je, pokud chceme mít spokojené účastníky, důležité. Kromě střídání různých typů a principů samotných her, je důležité střídat též různé typy motivací, rozdělení, závěrů a ostatních doprovodných věcí. U výše uvedeného cíle "zdokonalení v práci se sekerou..." by tak pestrost mohla spočívat například v tom, že namísto celovíkenového štípání dřeva a kácení stromů mohou být zařazeny i programy jako výroba uměleckých děl pomocí sekery nebo třeba rovnou básnický večírek na téma sekera, nacvičení divadelní inscenace s ústředním předmětem sekera atp.
Návaznost a rytmus
Princip od jednoduchého k složitějšímu platí i pro uvádění her. Účastníci potřebují nějaký čas na to, aby se rozehráli. Na začátek je proto vhodnější řadit hry s jasnými, jednoduše pochopitelnými pravidly. Ke konci si můžeme dovolit hry komplikované či méně strukturované.
Žádný program není tak dobrý, aby mohl být uveden kdykoli. Každý program vyžaduje určitou atmosféru, určité zasazení. Uvažujme nad vztahem sousedních programů. Jakou náladu, který program navodí? Hodí se tato nálada pro uvedení následujícího programu? Prudké změny v atmosféře zařazujme jen tehdy, pokud je to náš dramaturgický záměr.
Čas
Jinou náladu navozuje ráno (po ránu je lepší zařadit spíše běhání a nevážné věci) a jinou večer (spíše myšlení či tvoření a vážné věci). Jiné programy se hodí na začátek akce, na střed či na konec (viz. níže). Tyto věci jsou z velké části otázkou intuice a zkušenosti. Jedinou konkrétní (ale o to důležitější) radou v tomto ohledu je: nezapomínejme na spánek! A to nejen na spánek účastníků ...
Základní fáze akce
Před akcí
Při přípravě akce je potřeba myslet nejen na samotný průběh akce, ale i na to co se děje před a po akci. V případě, že akce je \uv{otevřená}, je to jasné -- je potřeba připravit propagační letáky, komunikovat s účastníky (poslat podrobnější informace, dotazník a v neposlední řadě vybrat peníze). Ale i v případě, že akce je určena pro uzavřený kolektiv (např. oddíl, třída) a skupina účasníků je dána, je vhodné účastníky motivovat dopředu.
Důležitým je název akce. Akce by vždy měla mít jasný, pokud možno krátký a snadno zapamatovatelný název. A to nejen z propagačních, ale i ze vzpomínkových důvodů. Na akci, která má jasný název se daleko lépe zpětně odkazuje a vzpomíná (a to přece chceme). Název, který se váže k náplni akce, je jistě lepší než často používaný název složený z místa akce a roku konání.
Také je dobré účastníkům dopředu naznačit, co je očekává, na co se mohou těšit. Účastníky to motivuje a nebudou mít mylná očekávání. A to je důležité, protože proti mylným očekáváním se velmi špatně bojuje. Očekávání jsou ovlivněna jednak předchozími zkušenostmi, se kterými toho příliš nenaděláme, a pak propagací, kterou samozřejmě máme plně k dispozici. V informačních letácích tedy nezůstáváme pouze u mlhavých mýtických motivačních textů, ale zmíníme i konkrétní informace o tom, co lze na akci čekat. Také není od věci zmínit, co se na akci nebude dělat.
Začátek akce
První dojem je důležitý, zvláště pokud se účastníci neznají a jsou na podobném typu akce poprvé. Obecně se uznává pravidlo "první den je účastník na akci hostem". Začátek šokem (akčně) volíme jen ve speciálních případech a musí to korespondovat s celkovým profilem a cílem akce. Většinou dáváme přednost začátku s tajemnou, ale příjemnou atmosférou. Nejlépe se na to hodí večer.
První dny akce
První dny akce slouží zejména k vzájemnému seznámení (pokud se účastníci neznají), překonávání bariér, budování kolektivu. Vhodné jsou zejména iniciativní hry a hry po družstvech. Program by měl být nabitý, bez zbytečných prodlev. Volíme spíše jednodušší hry s jasnými pravidly.
Vrcholy, Pauzy
Zejména u akcí delších než 10 dnů je vhodné uprostřed zařadit jeden z vrcholů akce (např. monumentální večerní program) a po něm pauzu -- osvědčují se různé putovní hry. Je to příležitost pro účastníky trochu si odpočinout od intenzivního programu, zamyslet se nad tím, co doposud zažili, trochu si popovídat s kamarády. A samozřejmě je to i příležitost pro instruktory trochu si odpočinout, dospat, doladit zbytek akce, připravit náročnější program.
Poslední dny akce
V druhé polovině akce již zařazujeme hry se složitějšími pravidly a hry vyžadující větší samostatnost a aktivitu hráčů (např. malostrukturované hry). Ke konci již volíme hry zaměřené spíše na jednotlivce než na kolektiv (zvláště v případě, že účastníci se rozjedou a již nikdy se nepotkají). Tempo posledních dní již může být volnější -- účastníci by již měli mít nad čím přemýšlet a s kým si povídat. Náročné psychologické hry nenecháváme úplně na konec. Je potřeba, aby po nich zbyl čas na doznění.
Závěr akce
Závěr akce by měl gradovat, měl by být velkolepý, nezapomenutelný. Kromě velkolepého programu lze zařadit též retrospekci (ohlédnutí za akcí): například promítání diapozitivů z akce (které jsme nechali v průběhu akce vyvolat), připravená noční procházka kolem rekvizit z různých her, společné čtení z kroniky.
Je dobré skončit s programem večer a následující den již věnovat jen úklidu a odjezdu. V každém případě je potřeba udělat mezi programem a balením jasnou čáru.
Po akci
Brzy po akci je dobré zaslat účastníkům závěrečný dopis. Obsahem takového dopisu může být například: seznam hlavních bodů programu s případným komentářem od instruktorského týmu (nemělo by jít o vysvětlování cílů a záměrů, na to si účastníci musí přijít sami), adresář, fotky, materiál související s akcí (např. večerníčky čtené na akci), materiál vzniklý na akci (např. básnická sbírka, výpisky z kroniky).
Scénář
Výsledkem našeho dramaturgického snažení je scénář (též zvaný itinerář, jízdní řád). Scénář zahrnuje veškeré důležité informace o programu: název programu, kdy a kde by se měl konat, kdo je garantem (o garantovi více v následující kapitole), čas na přípravu, kolik lidí bude potřeba na hru a kolik na přípravu, potřebný materiál, priorita. Klíčové a složitější programy by měly být samostatně rozepsány. Při sestavování časových plánů nezapomínejme, že lidé potřebují jíst, spát a občas se i trochu umýt. Taktéž je potřeba započítat čas na přesuny, převlékání a shromažďování.
Do jakých detailů scénář rozepisujeme závisí na typu akce. Pro víkendovou akci pro dospělé může být scénář rozepsán na minuty, pro třítýdenní tábor bude mít spíše formu dopoledne/odpoledne/večer. Scénář samozřejmě není písmo svaté a většinou je nutné dělat změny za běhu. A to nejen díky vnějším změnám (prší, nedovezli gumičky), ale i kvůli vnitřnímu vývoji v kolektivu. Nebojme se změn. Ale mějme co měnit. A když přijde momentální nápad, nebojme se udělat změnu ve scénáři, vynechat plánovaný program a improvizovat.
Pro technické provedení scénáře je mnoho možností. Pro tvorbu scénáře lze použít různých počítačových programů. Využití počítačů umožňuje snadné změny a přesuny v scénáři. Avšak přináší to riziko, že strávíme spoustu času formátováním a grafickými úpravami scénáře. Čas strávený formátováním je na úkor času stráveného vymýšlením obsahu. Tužka a (velký) papír stále nejsou k zahození. Před vlastní akcí je dobré si pořídit několik kopií scénáře. Jednu kopii pak vyvěsíme na místě přístupném jen instruktorům. Scénář by měl být neustále na instruktorských očích a nikdy na účastnických.
Protože nikdy nic neproběhne přesně tak, jak je naplánováno (pro akce v přírodě, kde do hry vstupuje nevyzpytatelné počasí to platí dvojnásob), je dobré si ujasnit priority programů. Pokud se instruktorský tým dopředu dohodne, které programy jsou klíčové a které lze případně vypustit či přesunout, bude rozhodování na místě daleko jednodušší.
Celotáborové hry
Mezi typické akce v přírodě patří tábory a k táborům neodlučitelně patří celotáborové hry (CTH). Ač je toto téma specializované jen na určitý typ akcí, dozajista si zde zaslouží alespoň drobné pozornosti. Pro dramaturgii CTH platí podobná pravidla jako pro dramaturgii akce, ale má svá specifika. Cílem CTH je většinou vyvolat zážitky, na povedenou CTH se musí ještě dlouho vzpomínat. Pestrost a rovnováha v rámci CTH nejsou tak klíčové, mohou být vyváženy ostatním programem. Na druhou stranu, u CTH přibívá na důležitosti překvapivost a originalita.
I pro CTH platí, že by měla mít jasný název. Taktéž posazení hry (doba, prostředí) by mělo být co nejjasnější, a to nejen instruktorům, ale hlavně účastníkům. Celkový příběh by měl být akorát tak jednoduchý, aby ho zvládli sledovat všichni účastníci (ale ne jednodušší). Pokud vychází z něčeho obecně známého, je to výhodou (známá legenda, kniha, film). Je dobré, pokud se v prostředí vyskytuje jasný nepřítel proti kterému se bojuje, případně výrazně záporná postava. Jakákoli pravidla, která se týkají celé hry, musí být co nejjednodušší.
CTH se většinou skládá z několika etap. Etapy by měli být výrazně odděleny od ostatního programu (například pomocí speciálních obleků určených jen na CTH). Jednotlivé etapy by na sebe měly navazovat, měly by sledovat linii příběhu. Z tohoto důvodu je prostor pro přesuny etap často značně omezen. Závislosti mezi etapami výrazně zaznačíme do scénáře. Jednotlivé etapy mohou být komplikovanější, ale měli by mít jasný "výstup". Tedy i ten, komu unikl děj etapy, by měl stále chápat celkový děj.
Oblíbeným typem etap je náročná cesta provázená doprovodnými úkoly či souboji s nepřítelem . Na konci cesty pak účastníci získají nějakou věc či informaci, kterou v následujících etapách dále použijí.
Oblíbeným jsou dále etapy obsahující překvapení, šoky. To se týká zejména závěru CTH, který by měl být strhující, velkolepý. Tento typ etap je často nutné vyzkoušet na nečisto, doladit. Je potřeba s tím počítat a vyčlenit dostatek lidí a času na přípravu.
Červená niť
Součástí přípravy scénáře akce by mělo být i zamyšlení se nad červenými nitěmi akce.
