Kategorie:Závod

Z Herka

Když už nemůžeš jít, pořád ještě můžeš běžet. (Instruktorský folklór)

Přechodem mezi klasickými sporty a pohybovými hrami jsou závody, občas též nazývané pro jejich fyzickou náročnost "orvávací hry". Tento typ her plní několikero záslužných cílů:

• Umožňuje účastníkům přesvědčit se, že člověk vydrží daleko víc, než si myslí.
• Dává účastníkům poznat krásu naprosté únavy a následného odpočinku.
• V případě týmových závodů je výborným prostředkem pro vzájemné sblížení (společně prožité utrpení sbližuje).
• A samozřejmě též zlepšuje fyzickou kondici.

U her fyzicky náročných, jinak však monotónních, dochází k únavě, otrávení, znechucení. Avšak pokud pokračujeme dále, pak se dostavuje druhý dech, euforie. Největší instruktorské umění v oblasti pořádání závodů spočívá právně v tom odhadnout tu správnou délku - tak, aby se účastníci přehoupli přes pomyslný pahorek otravy a znechucení a dostali se do blaženého údolí euforie. Aby si sáhli na dno, ale současně dokončili.

Opravdu náročné závody nejsou příliš vhodné pro mladší účastníky. Ti většinou nemají dostatetek volních sil k tomu, aby překonali pahorek únavy a dostali se do stádia euforie.

Aby závod pořádně vyzněl, musí být (zdánlivě) šílený - a to nejen délkou závodu, která by měla donutit účastníky sáhnout si na dno, ale třeba i typem štafetového kolíku (padesáti litrový barel, deštník), šíleností terénu či denní dobou. Pokud soutěžní trasa vede přes civilizovanou oblast, závod získává diváky a ti zvyšují motivaci.

Netřeba zdůrazňovat, že motivace je u závodů naprosto klíčová. Pokud účastníci nemají vůli vydat ze sebe všechny síly, pak žádný z výše uvedených cílů nemůže být naplněn. Z těchto důvodů je dobré, aby se instruktoři závodu zúčastnili. Buď postaví vlastní tým (porazit instruktory je pro účastníky většinou velká výzva) nebo se rovnoměrně rozvrství mezi účastnické týmy a "z vnitra" je burcují k maximálním výkonům. V případě, že se neúčastní, měli by povzbuzovat a hecovat.

Při náročných závodech dochází k výraznému výdeji nejen fyzických sil, ale také sil psychických a volních. Naším cílem není účastníky zničit. Proto zařazujeme závody jen poskrovně (raději méně a o to intenzivněji). Dbáme na jejich vhodné umístění v scénáři. Velice důležité je technické zabezpečení závodu - teplý čaj a občerstvení (cukr, ovoce) v průběhu závodu, teplo a sucho po závodě. Osvědčeným prvkem je zařazení masáží po ukončení závodu.

Ve fyzicky namáhavých chvílích dochází často k uvolnění psychiky, odkrývání charakterů a vztahů ve skupině. Pokud k tomu dojde, je dobré zařadit reflexi. V případě hladkého průběhu není reflexe nutná a zařazujeme ji případně "pouze" k společnému sdílení zážitků.

Možná dělení na závody:

Jednotlivci Závody jednotlivců jsou vhodné v případě, že se pokoušíme "simulovat" reálný sport (například orientační běh nebo triatlon). V těchto případech je důležité snažit se co nejvěrohodněji napodobit atmosféru reálného závodu.

Dvojice V případě dvojic jde většinou o koedukované dvojice a hra sleduje i jiné než fyzické cíle.

Družstva Nejklasičtější jsou závody po družstvech. Kolektivní soutěžení přispívá k utužení kolektivu a také zvyšuje motivaci - většina lidí se znatelně víc snaží, když soutěží nejen za sebe, ale za celé družstvo. Z pohledu realizace máme i zde více možností. Družstvo se buď během celého závodu pohybuje společně nebo se závodí štafetovým způsobem. V případě štafet pak může jít o "homogenní" štafetu, kdy všichni členové družstva se vydávají postupně na stejnou trať, nebo o štafetu "heterogenní", kdy každý člen plní jiný úkol.

Závody spočívají v tom překonat určitou trať. Základní způsoby pohybu:

• běh, základní pohyb provozovatelný v nespočetných variantách - klasický vytrvalostní, terénní, do vrchu, pozadu, ve svázané skupině, ...
• jízda na kole
• plavání
• plavba na lodi, voru či jiném plavidle
• po čtyřech, trakařem, "na kraba"
• kutálení kuličky, míčku, pneumatiky, ...
• překážková dráha (přírodní)
• vlastoručně vyrobený dopravní prostředek (například koloběžka, vozítko, nosítka -- viz. konstrukční tvorba