Kategorie:Psychohry

Z Herka

Poznámka: Pojem "psychohry" zde používáme v širším smyslu než E. Bakalář ve svých knihách o psychohrách. Máme na mysli všechny hry zaměřené primárně na emoce, sebepoznávání, vztahy.

Začneme varováním. Psychologické hry (psychohry) jsou atraktivní, zajímavé. Lákají k uvedení. Mohou být velmi přínosné, jak pro jednotlivce, tak pro kolektiv. Mohou být však také nebezpečné. Jejich zákeřnost tkví v tom, že nebezpečí je maskované. Fyzické nebezpečí většina instruktorů dostatečně dobře rozezná a umí před ním účastníky ochránit. S psychickým nebezpečím je to těžší. Většinou platí, že čím zkušenější instruktor, tím je ohledně psychoher opatrnější. Psychohrou se navíc za určitých okolností může stát jakákoli hra.

Uveďme několik základních bezpečnostních pravidel:

U psychoher obzvláště dbáme na princip dobrovolnosti. Nestačí říct, že hra je dobrovolná, musíme dbát na to, aby hráč opravdu měl možnost hru opustit a to bez psychické újmy, bez vyčlenění z kolektivu.

Hra by měla mít dostatek času na doznění. Psychohry neuvádíme v posledních dnech akce, abychom v případě, že hra na někoho bude mít příliš silný účinek, mohli situaci řešit a pomoci mu.

Po psychohře by téměř vždy měla následovat reflexe.

S psychohrami neexperimentujeme. Uvádíme hry, se kterými máme zkušenosti (sami jsme je někde hráli, uváděli jsme je s někým jiným).

Přebírat psychohry na základě textového popisu není vhodné. I proto zde zmíníme jen základní prostředky, které psychohry využívají a nepůjdeme do žádných detailů. Psychohry jsou navíc většinou jedinečné. Narozdíl od ostatních typů her, které se často skládají s několika poměrně nezávislých principů, účinek psychoher je založen na souznění všech detailů.

Základní prostředky psychoher jsou tedy (v závorce uvádíme příklady konkrétních her, tyto hry jsou vesměs ze Zlatého Fondu II, ve WikiHerce zatím bohužel příliš psychoher není):