Kategorie:Iniciativní hry

Z Herka

Kapitola je nazvána nepěkným přejatým slovem "iniciativní", protože vhodný český překlad asi neexistuje. I toto přejaté slovo má poněkud mlhavý význam. Někdy se pod názvem iniciativní hry označují pouze některé z aktivit, které my uvažujeme v této kapitole, někdy se používá jiných přejatých názvů (např. dynamics). Názvosloví však není příliš důležité -- raději se podívejme, jaké hry máme na mysli.

Iniciativní hry jsou krátkodobé, nesoutěživé aktivity zaměřené na vztahy v rámci skupiny (seznamování, překonávání bariér, zlepšování vztahů, komunikace, vyjasňování rolí, ...). Jedná se o jeden z nejrozšířenějších typů programů. Iniciativní hry jsou prostředkem používaným nejen na akcích v přírodě, ale i ve školách, sportovních výcvikových kurzech, kurzech pro manažery a při mnoha dalších příležitostech.

Iniciativní hry jsou vhodným "nástrojem" pro budování kolektivu. Proto je zařazujeme zejména na začátku akce. Protože se jedná o krátké aktivity, řadíme jich většinou několik za sebou. Aplikujeme pravidlo "od jednoduššího ke složitějšímu" a to, jak co se týká typu her (seznamovací hry jsou zjevně méně náročné než řešení problémů), tak i co se týká složitosti jednotlivých úkolů. Vhodná délka bloku je dvě hodiny. Zejména po hrách zaměřených na spolupráci ve skupině by měla následovat reflexe. V případě iniciativních her volíme reflexi ihned na místě, klidně ve stoje.

Výborným přehledem iniciativních her je kniha "Dobrodružné hry a cvičení v přírodě" (viz. Literatura).

Pod iniciativní hry se často řadí i seznamovací a kontaktní hry - tyto typy her máme my uvedeny v kategorii. Další typy iniciativních her jsou:

Hry na důvěru

Primárním cílem těchto her je budování důvěry mezi účastníky. Kromě toho také posilují odpovědnost, odvahu, rozhodnost, sebejistotu. Hry důvěry často probíhají tak, že jeden účastník má zavázané oči a vydává se "na milost" ostatním.

Řešení problémů

Tento typ her probíhá většinou po malých skupinkách. Skupině je předložen určitý problém, který má vyřešit. Problém by měl připouštět více možností řešení. Nejde tedy jen o to, mechanicky něco provést, ale též řešení (společně) vybrat, domyslet a nakonec samozřejmě i zrealizovat. Problém je postaven tak, aby se museli do jeho řešení zapojit všichni členové skupiny. Problém je výzvou - je náročný, na hraně možností, nejlépe na první pohled nereálný. Tento typ her lze často použít jako část větších her.

Několik tipů na zadávání problémů:

• Oblíbeným prvkem je pravidlo "nesmíš se dotknout země" vztahující se

na určité zakázané území. Může jít o to překonat území, získat z území věc, položit věc co nejdál do území, ...

• Vhodný materiál na iniciativní hry jsou prkna a lana, která se rozličnými

způsoby využívají při plnění úkolů.

• Při zadávání problému máme maximalistické požadavky: chceme, aby to

účastníci zvládli co nejrychleji, dosáhli co nejdál či co nejvýš, vydrželi v určené pozici co nejdéle, atd. Dáváme opakované pokusy, aby se mohli zlepšovat, soupeřit sami se sebou a se svými předchozími výkony.

• Jednoduchým a přitom zajímavým způsobem vytváření iniciativních her je

zadání typu "Tady máte několik věcí a vymyslete jak ..." (např. postavit co nejvyšší stavbu, postavit most). Použít lze téměř libovolný materiál.

• Mnoho věcí přímo vybízí ke skupinovému zdolávání. A tak když máme oči

otevřené, dá se improvizovaně zařadit mnoho her na cestě -- např. podlézání či přelézání mostu, skupinové lezení na zajímavý strom či hra "kolik lidí se vejde do telefonní budky (na pařez)?".

Komunikace a spolupráce

Tyto hry jsou zaměřené na spolupráci mezi členy skupiny. Jedná se většinou o poměrně jednoduché skupinové úkoly (např. seřadit se dle zadaného kritéria, vytvořit společně útvar z lana). Spolupráce je však stížena netradičními formami komunikace. Uveďme několik obecných přístupů:

• Zákaz mluvení.
• Zavázání očí.
• Rozdělené zadání -- každý zná část informace.
• Komunikace psaným slovem, obrázkem, signalizací, zvuky.