Kategorie:Bojovky

Z Herka

Při bojových hrách spolu předepsaným způsobem bojují dvě nebo více armád. Tento typ her se těší velké oblibě a to nejen u dětí. O tom svědčí velká účast na bojových akcích souhrně nazývaných "Dřevárny" (bojuje se dřevěnými zbraněmi) či na tradiční akci Instruktorů Brno "Moravské hvozdy" (bojuje se zejména papírovými koulemi). Bojové hry slouží kromě dobré zábavy hlavně k organizovanému způsobu vybití nahromaděného napětí a přirozené lidské agresivity (Osobně jsem přesvědčen, že kdyby více lidí hrálo pravidelně nějakou tu bojovku s papírovými koulemi, tak by značně ubylo násilných činů, demonstrací a házení kamenů do výloh.).

Pravidla

Základní pravidla bojovek jsou vždy podobná, nezávisle na zvoleném způsobu boje: armády mají protichůdné úkoly; každý hráč má několik životů, o které přichází při zásahu od protivníka. V této části probereme podrobněji tyto základní principy, v další pak jednotlivé způsoby boje. Většinou lze poměrně libovolně kombinovat principy pravidel a způsoby boje a vytvářet tak velké množství různých variací.

Pro bojovky je velmi důležité, aby pravidla byla správně vyvážená. Je potřeba, aby souboj byl na hraně. Pokud jedna armáda od začátku vítězí, je hra o ničem. Je tedy důležité věnovat značnou pozornost detailní přípravě pravidel a pečlivě odhadnout velikost pole, počty životů. Víc než u jiných her je důležitá rovnoměrnost rozdělení. U bojovek je často klíčovým prvkem i strategie a dobré vedení. Proto při rozdělování dbáme nejen na počet a fyzickou zdatnost, ale také na zkušenosti a organizační schopnosti.

Každý z rozličných způsobů boje definuje co to znamená zásah. Hráči většinou nevypadávají při prvním zásahu od soupeře, ale mají životy, o které přicházejí a případně si je mohou doplňovat. Základní "životní" principy jsou následující:

Pevný počet životů

Při každém zásahu přijde hráč o jeden život. Pokud počet životů klesne na nula, hráč končí a odchází na \uv{pohřebiště}. Pro mladší hráče je vhodné symbolizovat životy materiální věcí (například sirkou), která se při ztrátě života zničí (zlomí). U starších hráčů stačí spoléhat na čestnost a nechat je počítat si životy samostatně. V obou případech je vhodné, když zasažený řekne zbývající počet životů nahlas (dá tím najevo, že zásah zaregistroval, soupeři jsou informováni o jeho \uv{živosti}). Nevýhodou tohoto principu je, že ti, co umřou brzy na začátku hry, jsou příliš dlouho diváky. Na druhou stranu pevně omezený počet životů dodává hře větší napětí.

Živočiště Po každém zásahu si hráč musí jít pro nový život do živočiště, což je pevně určené místo. Životy jsou společné pro celou armádu a jejich počet je buď omezený nebo neomezený. V druhém případě je nevýhodou zásahu pouze nutnost cesty k živočišti. Vzdálenost živočiště od místa boje výrazně ovlivňuje dynamiku hry a je proto nutné ji dopředu pečlivě zvážit (nejlépe vyzkoušet na sobě přímo v térénu).

Kombinované Výše uvedené dva principy lze samozřejmě přímočaře zkombinovat -- při každé návštěvě živočiště získá hráč určitý pevný počet životů. V tomto případě může být živočiště ve větší vzdálenosti od místa boje.

Je několik možností, jak přidělit týmům jejich úkoly ve hře:

Dvě armády, stejný úkol

Obě armády mají stejné (resp. symetrické) výchozí postavení, bojují stejným způsobem a mají stejný cíl (kterého však samozřejmě může dosáhnout jen jedna z nich). Například:

• Vybít soupeře.
• Dobít soupeřovu základnu.
• Dobít určité místo (v centru hracího pole) a udržet ho po zadaný čas.
• Držet určité místo co nejdelší dobu (hraje se po předem určenou dobu a

rozhodčí stopuje, jak dlouho mělo které družstvo dané místo v držení).

Více armád, stejný úkol

Podobně jak varianta pro dvě armády. Je zajímavé, když počet míst o které se bojuje je větší než jedna a jiný než počet armád (např. pokud čtyři armády bojují o držení tří či pěti míst). Více armád ve hře většinou znamená, že kromě boje a taktiky je třeba myslet i na diplomacii, což činí hru zajímavější. Na druhou stranu při více armádách je menší vzájemná nevraživost, což mírně ubírá na atmosféře.

Dvě armády, různé úkoly

Armády mají ve hře různé úkoly, případně i bojují různým způsobem (typicky jedna strana zabíjí dotykem a druhá jen utíká). Příklady úkolů:

• Obránci versus útočníci -- útočníci se snaží dostat v časovém limitu do

objektu chráněného obránci.

• Průchod územím -- jedna armáda má za úkol projít soupeřovým územím.

Je vhodné hrát alespoň dvě kola a vyměnit role. U tohoto principu je poměrně náročné nastavit pravidla tak, aby hra byla zajímavé pro obě strany. Je potřeba mít zkušenosti se způsobem boje, který hodláme použít.

Více armád, různé úkoly

Do toho bych se nepouštěl.

Instruktoři versus účastníci

Armády (případně jednotlivci) mají zadaný úkol. Nebojují však spolu přímo, ale bojují pouze s instruktory, kteří jim brání ve splnění úkolu. Armády pak porovnáváme dle dosažaných výsledků.

Každý za sebe

Vhodné zejména na krátké hry v nepřehledném území (skalní bludiště).

Aréna -- souboje jednotlivců

Krátké souboje v malém uzavřeném prostoru se spoustou diváků. Většinou jeden na jednoho, ale lze i týmově.

Způsob boje

Koule

Nejklasičtější bojovou zbraní jsou papírové koule. Základní způsoby výroby papírových koulí jsou:

• zmuchlání suchých novin do tvaru koule a zalepení izolepou
• vycpání staré ponožky novinami a zašití
• rozmočení novin ve vodě, uplácání koule a vysušení (tento způsob je nejekologičtější, protože ztracené koule se poměrně rychle rozpadnou).

Papírové koule jsou lehké a kulaté a proto také bezpečné (oproti například šiškám). Při hrách v terénu je potřeba počítat s vysokou ztrátovostí a mít dostatečnou rezervu koulí pro opakované hry.

Papírové koule lze doplnit štíty z lepenky pomocí kterých se hráči kryjí před letícími koulemi. Vhodná velikost štítů je asi 60x40 cm. Je samozřejmě dobré, když každá armáda má štíty pomalované svým znakem. Dalším zpestřením mohou být vejce, která používáme v malém počtu jako \uv{drtivou} kouli (zásah vejcem se počítá jako několik zásahů koulí).

Koule na gumičce Kouli na gumičce vyrobíme tak, že klasickou papírovou kouli přivážeme na asi 1,2 metru dlouhou gumu. Na konci gumy uděláme smyčku, která se navleče na zápěstí. Při boji s koulemi na gumičce platí pouze přímé zásahy, koulí se nesmí na gumě točit.. Gumu tedy hráči využívají pouze k přitahování koule zpět.

Boj s koulemi na gumičce je výrazně lepší při použití štítů.

Dřevárny

Bojuje se dřevěnými zbraněmi, jako například:

• meče (bez ostrých hran, omotané lepící páskou)
• sekery, kyje (dřevěné držadlo, molitanová či kobercová násada)
• luky, kuše (šípy s kulatými gumovými špičkami)
• štíty

Většinou se aplikuje pravidlo, že bezpečnost zbraně se testuje na majiteli. Platnost zásahu je omezena na určitou část těla. Tento způsob boje vyžaduje zodpovědný přístup hráčů k bezpečnosti. Je tedy vhodný spíše pro starší účastníky, případně pro boj instruktoři versus děti. Boj s dřevenými zbraněmi se používá většinou na specializovaných akcích zvaných právě "Dřevárny". Na internetových stránkách lze nalézt i standarizované parametry zbraní používaných na těchto akcích. Pro všeobecněji zaměřené akce je lepší použít jiných bojových způsobů.

Kuš na špejle

Tato kuš se vyrobí pomocí kolíčku na prádlo a gumičky. Střílí se špejle s upravenou špičkou (guma). Nutné používat brýle (nejlépe lyžařské).

Praky na papírové střely

Vytvoří se klasicky z rozdvojené větve a kusu gumy. Střely se skládají z papíru (tak aby střed střely byl težší). Dostřel 5-10 metrů. Pro lepší určování zásahů je možno obarvit střely a hrát v bílých tričkách.

Stříkačky

Abychom mohli vyhodnocovat zásahy, je potřeba použít bílá trička a potravinářské barvivo. Jsou v principu dvě možnosti:

• Barvivem obarvíme vodu.
• Barvivo přilepíme na tričko: určíme několik kritických míst a na ta přilepíme pomocí izolepy barvivo (na rubovou stranu trička). Do stříkaček pak používáme obyčejnou vodu. Při zásahu do kritického místa se barvivo rozpije a vytvoří výrazný zásah.

Druhý způsob je sice namáhavější na přípravu, ale zato o mnoho efektnější.

Šátky za pasem

Každý hráč má za pasem (ze zadu) volně zastrčený šátek. Zabíjí se vytržením šátku. Tento způsob boje je poměrně hodně kontaktní, bezpečný terén je tedy vhodný.

Dotyk -- rozdělené území

Herní plocha je rozdělena na území, obránce je na svém území nesmrtelný a útočníka zabíjí dotykem.

'Dotyk -- hodnosti

Každý hráč ma přidělenou hodnost. Dotykem dochází k souboji. Hráč s vyšší hodností zabíjí hráče s menší hodností (kdo se koho dotkl není důležité). Většinou se aplikuje princip, že nejnižší hodnost zabíjí nejvyšší.

Dotyk -- losování

Po té, co dojde ke kontaktu, si hráči losnou (např. kámen, nůžky, papír) a kdo prohraje ztrácí život.

Síla

Buď je dáno pravidlo, které umožní soupeře vyřadit (například položení na lopatky) nebo hrajeme bez životů a v soubojích jde čistě o sílu. Potenciálně nebezpečné. Vhodné spíše pro souboje vedoucí versus děti, případně krátké hry typu boj o seník.

Boj na lodích

Speciální případ silového principu -- kdo spadne do vody, je vyřazen.

Svíčka

Komu shasne (resp. je sfouknuta) svíčka, je vyřazen.

Nafukovací balónek

Pořádně nafouklý balónek přivážeme k noze. Komu praskne, je vyřazen.

Mlácení šátkem

Každý hráč je vybaven šátkem (případně ručníkem) s uzlem na jednom konci. Touto zbraní se bojuje podobně jako mečem (či spíše řemdichem). Opět je vhodné vymezit platnou oblast zásahu. Vhodné zejména do nepřehledného terénu (např. skalní bludiště), ve kterém lze podnikat zákeřné útoky zezadu.

Vizuálně

Zabíjí se vyřčením jména soupeře (kterého vidím). Případně každý hráč má číslo upevněné na čele či na zádech a zabíjí se vyřčením tohoto čísla. Vhodné do nepřehledného terénu.

Kombinované

Často lze některé způsoby boje zkombinovat, zejména u nesymtrického boje. Ale opatrně, ať to není moc komplikované.

Pro arénové souboje ve dvou lze navíc použít:

Vytlačování z kruhu

Kláda

Hráči nastoupí na kládu a kdo se první dotkne země prohrál.

Mlácení šátkem poslepu

Hráči mají zavázané oči a šátek s uzlem. Kdo první zasáhne soupeře, vítězí.